VEČER V LAKEDAIMONU

VEČER V LAKEDAIMONU
Mlčenlivá Noc, když zavřela brány za zlatým, zářným vozem Heliovým, ve tmavé říze stoupala tiše s taygetských vrchů. – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene – Laodike takto zpívala děcku na prahu domu. Chladný vánek nesl umdleným retům sílící doušek po dením žáru. – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene – Dívalo se dítě k rodičce svojí černýma zraky, matka usmála se. S Eurota břehů rozlehl se štěkot pijících vlků. – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene – Ve Spartě v ráz na to zavyli psové, v běsivé smečce ihned vyrazili k eurotským vodám; silněji pěla dítěti matka: 49 – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene – Rozevřelo dítě široce oči, v dál naslouchajíc, tucha boje chvěla nezralou duší, s úsměvem dále zpívala matka: – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene – Zatím hvězdné temno zhalilo všecko: Taygetu hlavu, Spartu nehrazenou. I hluk znik v dálce. Tlumeně znělo nad snícím děckem: – Mel, mlýne, mel, i Pittakos též mele, král velké Mytilene. 50