HANNIBAL ANTE PORTAS

HANNIBAL ANTE PORTAS
Stál před branami... S kapitolské tvrze a s věží hradeb bylo možno zříti bělavé plachty nakupených stanů a dýmy ohňů. Děsem hrůzy chvělo se příští každé hodiny, noc zdála se proto pouze přicházeti v obec, by zlými sny jen víc ji poděsila. A bozi mlčeli, jen známky mnohé dávaly tušit nepřátelství jejich: tam socha Marta spotila se krví, tu vlk se octnul na ulici města, nad velkým forem úpěl v noci sýček, a játra býka pod obětním nožem se objevila svraštěná a srostlá... Šlo předbouřkové ticho po ulicích, po domech bázeň, po náměstích hrůza. A při tom život státu spěl svou cestou: zasedal senát, praetor rozsuzoval pře jako jindy s kurulského křesla, a quaestor odebral se do Ostie, by převzal lodi s obilím a vínem. I byla dražba. Pole mimo města se prodat mělo. Lidí bylo řídko a ty jen zvědavost sem spíše táhla než zájem koupě. Pole označeno a cena vyvolána – chvíli ticho... Tu vystoup člověk – nikdo nezná jmena ni rodu jeho, byl to asi Říman, 128 jak sta a sta jich tehdy v obci žilo a umíralo, když čas jejich došel – takový člověk tedy koupit volil to pole v dražbě... Tichý úžas zprvu a potom podivení jalo všechny, a se všech stran tak promlouvali k němu: – Jak možno, pošetilče, koupit věc tu? – – Snad hlava tvoje není zdráva dosti? – – Jsi otcem, nad nímž syn tvůj jistě spláče! – Tak říkali mu. Muž se podíval jim do očí rozumným a pevným zrakem. – Jak – řekli dále – nevíš, tam že právě Hannibal stojí? Na tom poli nyní? Hannibal, uvaž, jenž nás zbavil vojska a dnes či zítra město naše zničí? – – A právě, že tam Hannibal teď stojí, a já že věřím, že je osívati svou rukou budu, jsem to pole koupil. – Toť vše. Nic víc se neví o tom muži, jen že to pole potom sám přec osil. – A já, jenž moh bych vybásniti něco, si netroufám. Ten příběh čet jsem v knize starého autora jak arabesku, jak obraz k osvěžení čtenářově, a pochopil, proč Řím stál nezlomeně 129 po Trebii a Trasimenu, Cannách, a pochopil, proč, musilo-li padnout z těch jedno měst, jež soupeřila o svět, že Řím to býti nemoh. Ze železa byl Řím. A Carthago jen pouhý kámen. 130