ZA RANÍHO ÚSVITU V ATHENÁCH

Josef Svatopluk Machar

ZA RANÍHO ÚSVITU V ATHENÁCH
Zář raní bledne, Chrysillo, a kohout svým zpěvem hlásí bílé dení světlo. Už zlatorohý měsíc klesá s nebes, kde vládl sboru plápolavých světel – shasneme lampu svědka naší noci, jenž viděl vše a maně nás as zradil. Chrysillo voná, stárne svět i bozi, Tithonos sestár! Tvrdě vyhnal z lůžka svou ženu Eos, časně vyštval do tmy ji zlatoprstou, usměvavou, štíhlou, ač měla ještě spánkem rudá líčka. Shled naší lampy paprsk zabloudilý Tithonos, starý mrzutec a sobec, a vytušil to štěstí noci naší a tupých starců závistníků zvykem chtěl zničiti je... Proto vyštval z lůžka svou mladou ženu, zlatoprstou Eos. 85