HOŠI

Josef Svatopluk Machar

HOŠI
V zahradě, jež slavnou školou byla, kde Řek Laches vodil římské hochy ku pramenům moudrosti a vědy, skotačili žáci pod platany v dlouhé pause. Tu se potýkali po způsobu zápasníků v cirku, ti tam během získat chtěli potlesk diváků svých, tam zas prováděli šprýmy údů, jdouce po svých dlaních nebo na hlavy se postavivše. Hlouček jiných zabrán do hovoru vážně v kroužku stál a nevšímal si, co se děje. Faustus, synek Sullův, bílý, zlatovlasý mládeneček, Sully Felixe syn, diktatora, křikl s ohněm: – a já schvaluji zas proskripce a popravy i činy svého otce – ale nedomluvil, Cassius jej v líc udeřil pěstí. Cassius hoch hubený a tichý, ostrých očí, pihovatých lící, těžce odychal a řekl vztekle: – Krvi tyranská, to tobě, tobě! – Hoši zbledli. Ticho. Faustus rděl se, ale hlednuv do plamených očí, ránu vrátiti se neodvážil; odvrátil se s gestem pohrdavým, jakby říci chtěl: Eh, plebejská krev nemůže mě přece uraziti, Fausta, syna Sully diktatora... 152