POSEL

POSEL
– Ó Spartané, já spěchám od Thermopyl. Mě Leonidas vyslal umíraje – – A padli všichni? – – Po zákonech vlasti. A těla barbarská se kol nich kupí jak hory a s těch sláva Lakoniky větrnou nohou po Helladě běží. – – A můj syn Agil? – – Jako včely v úl svůj tak spěla kopí perská v prsa jeho. – – Já smrtelného zrodila jsem syna: Ó bozi věční, teď jsem matkou šťastnou. – – Tak. Pravdu díš. Však neblahý já posel, jenž slepým losem určen k službě trudné jsem místo svoje opustiti musil, kam poději se? Budu potácet se ve světle dením, živá kořist Hadu, a zhrda všech mým údělem jen bude. A když pak zemru, nikým neoželen, stín osamělý Hadem bloudit budu, neb druzi z boje víc mě nepoznají a k nim se hlásit sám, stud zabrání mi. – 62