Co všechno netvrdí nám básníci(J5m)
Vy čítáte jak malují ten svět(J5m)
jenž vzdálený je našim pomyslům(J5m)
s takovou věcí všechněch přesností(J5m)
jak by byl právě dobrý poeta(J5m)
z těch končin přišel A přec rozum dí(J5m)
a hlásal tak už mnohý filosof(J5m)
že valná toho část což bohy zvem(J5m)
je libým klamem jejž nám básníci(J5m)
nasili v duši ale netvrdím(J5m)
jakoby bohů vůbec nebylo(J5m)
sám věřím v ně a věří i můj dům(J5m)
jak známo jistě v celé Attice(J5m)
chci říci jen že mnoho poznat lze(J5m)
o Nesmrtelných jasné budoucnosti(J5f)
a mnoho zase možno zavrhnout(J5m)
vniknem li duší zdravou vnímavou(J5m)
v řád přírody a pozor dáme li(J5m)
na původ zjevů druhy úkazů(J5m)
jež oko vidí Povím příklad vám(J5m)
a příhody jež vylíčit vám chci(J5m)
byl svědkem sám můj otec Charikles(J5m)
Já doslovně ji přejal z jeho úst(J5m)
neb často vyprávěl ji v rodině(J5m)
a já jsem obyčejem dětí všech(J5m)
pil vždy ji sluchem myslí očima(J5m)
Hoch pastýř měl v svém stádě kozičku(J5m)
s bělounkou bradou modrým pohledem(J5m)
a něžnou jako stromek mladičký(J5m)
I přilnul zprvu nákloností k ní(J5m)
a potom láskou jako k dívčici(J5m)
A kdykoli byl puzen žádostí(J5m)
šel k štíhlé krasavici pastviště(J5m)
a pomiloval ji svým způsobem(J5m)
I dary dal jí jako milence(J5m)
nádherný náhrdelník sestrojil(J5m)
z obydlí pestrých mořských mušliček(J5m)
jež příliv zanechává na břehu(J5m)
když sednout zatoužila na pastvě(J5m)
vystrojil z květů měkou podušku(J5m)
jí doma v lůžko prostíral svůj plášť(J5m)
a než ji líbal vždycky natíral(J5m)
jí thymianem líc i bradičku(J5m)
neb voný olej koupit nemohl(J5m)
A krasavice ráda trpěla(J5m)
tu lásku jeho něžně skláněla(J5m)
mu na prsa svou štíhlou hlavičku(J5m)
a s potěšením dívala se mu(J5m)
do očí tichým modrým pohledem(J5m)
Než nijak vlídně k tomu nedíval(J5m)
se kozel jenž se pánem stáda mní(J5m)
Svou křivdu domnělou nes zatrpkle(J5m)
a číhal na příhodný k pomstě den(J5m)
I usnul jedenkráte pastýř hoch(J5m)
a ruce pod hlavu si položiv(J5m)
obrátil k nebi spící obličej(J5m)
tu kozel nepřítel svůj vida čas(J5m)
svou hlavu sklonil k hocha temeni(J5m)
a tak v ni vrazil bodci rohů svých(J5m)
že lebka praskla jako skořápka(J5m)
a mozek vystřik Hocha pohřbili(J5m)
a kámen dílo práce umělé(J5m)
s obrazem písmem na hrob vložili(J5m)
i oběti mu dali neb ten děj(J5m)
nezvyklé lásky lidi dojímal(J5m)
I porodila potom kozička(J5m)
člověka zvíře shora člověk byl(J5m)
však nožky kozí satyr hotový(J5m)
I přicházeli lidé z daleka(J5m)
by pohledli na tvora divného(J5m)
a roditelů příběh poslechli(J5m)
Však tvor ten záhy prchl do lesů(J5m)
a nebylo víc po něm památky(J5m)
Tak vykládal můj otec Charikles(J5m)
A jak jsem řek brát nechci v pochybu(J5m)
velebná božstva jsoucnost Olympu(J5m)
však tvrdím mnoho že lze vysvětlit(J5m)
z přírodních řádů Přísnost zákonů(J5m)
bdí nad svatostí bohů v Attice(J5m)
a to vším právem zpupnost člověka(J5m)
když volnou cítí se pak nezná mezí(J5f)
Jsem přítelem sic rozumových cest(J5m)
však ctím též naše staré s mírou vše(J5m)
Ať rozum zkoumá pátrá prohlíží(J5m)
však přes práh Olympu ať nevkročí(J5m)
v zásadách těch žiji i můj dům(J5m)
jak dojista je známo v Attice(J5m)