V průvodu liktorů před tváří vojska(J5f)
sed konsul k soudu Provinilec stál tu(J5f)
v své mladé síle kypící a krásné(J5f)
stál v plné zbroji potřísněné krví(J5f)
a zablácené prachem bojování(J5f)
Ach soud byl krátký vina byla jasná(J5f)
Jel s četou jezdců na obhlídku kraje(J5f)
když s nepřítelem četnějším se střetl(J5f)
a zápas nabídnutý krev ta bujná(J5f)
rád přijal Paměť lehce přenesla se(J5f)
přes přísný zákaz konsula a otce(J5f)
ach ano otec konsul soudí syna(J5f)
a bojoval jak Římanu se sluší(J5f)
sklál vůdce sklál ty kdož ho pomstít chtěli(J5f)
a v malé chvíli s kořistí a slávou(J5f)
se v tábor vrátil Nyní konsul zírá(J5f)
v ty tahy drahé v důvěřivé oči(J5f)
zrozence svého jenž měl nést rod jeho(J5f)
k budoucím časům jenž měl zveseliti(J5f)
vnoučaty jednou chabé stáří jeho(J5f)
a převzít v dědictví dům rodu jeho(J5f)
i službu bohů domácnosti jeho(J5f)
A zírá v ně jsa nepohnut jak Osud(J5f)
Soud krátký byl Kýv konsul liktorovi(J5f)
Setni mu hlavu Nepohnut jak Osud(J5f)
zří na mladíka jenž si sundal přílbu(J5f)
brnění snímá mladou šíji kloní(J5f)
jak na syna se na Římana sluší(J5f)
Sekera blýskla Nepohnut jak Osud(J5f)
zří konsul na krvavé dílo její(J5f)
a jenom aby tíhu sehnal s hrudi(J5f)
ne svoji ale ztrnulého vojska(J5f)
dí suše Líp když ztratí otec syna(J5f)
než otčina svou kázeň starodávnou(J5f)