18. ÚNORA 1905.

Josef Svatopluk Machar

18. ÚNORA 1905.
Praskají hrozné bomby pod těly všelikých mocných; sloupy starých řádů se otřásají; taje postelí jdou z pyšných zámků v trh a promenádu. Bůh otec s synem, oba omšelí, se chystají jít za Jovišem k Hádu – svět v úpadku, jen snílci nesmělí zří obrození, nových sluncí vládu... Oh ne! Toť jenom trocha sensace je, již hltá luza ducha, prázdní hlupci, to žurnálům se zlatý deštík leje. A jinak významu v tom ve všem není. Kdes účtují jen včely s svými trubci a kroku dějin slyšeti lze hřmění. 72