Matčina přítomnost.
„Spinkej, zlatý chlapče!
Na nebi bdí s lunou
Jasné hvězdy, v borku
Duchové se sunou.
Spinkej, ty můj světe!
Tichounko již v pláni;
Luna tě kolébá,
Anděl tvůj tě chrání,
Matka tvá se modlí,
Hvězdy pějí tobě,
Spánek tě uléčí –
Spíš mé drahé robě?
Ráno tě, když v kleci
Zazpívá náš ptáček,
Hubička má zbudí –
Spí již, můj synáček?“
49
Takto u kolébkyU kolébky dobrá
Máti prozpěvuje,
Okem zaroseným
Dítko opatruje.
Těšnou mladost jeho
Zlá choroba kruší,
Brzy ubožátko
Vydechne svou duši.
Matčina přítomnost
Jest mu kojným lékem,
Ta je v bědné chvíli
Činí velkým rekem.
Ta mu orumění
Rázem líčko siné,
Ta fialky úsměv
Na ústa mu line.
Ta sen smrtný plaší,
Bolným vzdechům velí,
Ta života rumy
Rukou lásky celí.
50
Nelze chorobníčkuchorobečku
Bez mateře spáti,
Odchází-li, volá:
,Hynu! hynu, máti!‘
Zvuk matčiny řeči
Zprahlou duší loví,
V její zrak se noří,
V náručí si hoví.
* * *
V modrých očích slzy
Vespolně se rojí,
Jako noční rosa
Po velikém znoji.
Na shledání šťastné
Tam v nebeském kraji
Z pohárů svých očí
Slzy vřelé ssají.
51
Přestává robátko
Bolet již hlavička,
Ku věčnému spánku
Stele mu matička.
Vábně vlast záhrobní
Jemu se zračujeChorému se zračí,
An mu rodná ruka
Očka zatlačujeKalný zrak zatlačí.
52