Rybákovo přání.
„Osamělý sedím tady na výšině,
Jako hladový krahujec na pustině.
Nade mnou se temně klene noční šero,
A tam v dolci květném klidně spí jezero.
Jezerními vlnami se hvězdy brodí,
Družný měsíček je v kolo doprovodí.
V dáli doubrava se chvěje v divém vděku,
Z lůna svého proudem chrlí šumnou řeku.
Démon noci lká, veřeje hrobů chřestí,
Tajemný půlnoční čas svůj příchod věstí. –
Až se naplní života mého měra,
Uvrhněte mrtvolu mou do jezera.
Sladce bude se to spáti v vodním stanu,
S rybičkami obcovati nepřestanu.
61
Bílá pěna košili mi utká hrobní,
Prostou rakev poskytne mi písek drobný.
Vínek Rusalky mi uvijí z korálů,
Hedvábnou tkanici z vodního křišťálu.
Na podušce z vodních květin budu spáti,
Hrobní plamen nahradí mi kapr zlatý.
Hranu mi jezerní ptákové zazvoní,
Žvavé vlny slzami můj hrob poroní.
A když večernice na obloze zplane,
Tu vždy stín můj z jezerní ložnice vstane.
Drahé domovině bude písně pěti,
Zprávy z rajských končin rodným vyprávěti.
Bude s ozvěnou v propastech hovor vésti
O pozemské slasti, o pozemském štěstí!“ –
Věje vlažný vánek, posupně zašumí
Jezerní hloub – opět všeliký hlas tlumí.
62