Sonet o mlhavém ránu.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o mlhavém ránu.
Zas parkem jdu. Mráz v líce pálí. Mha šedivá a nečistá na dvacet kroků všecko halí. Jak koule rudě zlatistázlatistá, v ní zdá se točit slunce v dáli. Směs větví černá, bezlistá z ní trčí ven. Sníh okoralý pod nohou chrupe. Z nejista a temně jaksi zaléhá sem zvon neviděné tramwaye. Zde mrtvo. V sněhu černaje se choulí havran, hledí v zem a s resignací bije časem v ni špinavým svým zobákem... 7