SVÉ ŽENĚ S PŘEDEŠLÝM SONETEM

Josef Svatopluk Machar

Já vím, jak doba rokoka ti milá, má ženo, proto jsem ten sonet psal, já vím, proč víže tě k ní tajná síla, proč teskní po ní toužebný tvůj žal. Ten dávný čas ti líc i duši dal, tys v dnešním světě jaksi opozdilá, versaillský park neb zářný jeho sál, toť místo, kde bys byla právem žila. Rokoko malby, fontan, palác, sad, rokoko účes, šperky, chůze, šat tě uvádí vždy v nadšení a ples – Rci, odměníš ten chudý sonet dnes, jak lichotivě odměnila bys madrigal něžný ve Versaillech kdys?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby