SVÉ ŽENĚ S PŘEDEŠLÝM SONETEM

Josef Svatopluk Machar

SVÉ ŽENĚ S PŘEDEŠLÝM SONETEM
Já vím, jak doba rokoka ti milá, má ženo, proto jsem ten sonet psal, já vím, proč víže tě k ní tajná síla, proč teskní po ní toužebný tvůj žal. Ten dávný čas ti líc i duši dal, tys v dnešním světě jaksi opozdilá, versaillský park neb zářný jeho sál, toť místo, kde bys byla právem žila. Rokoko malby, fontan, palác, sad, rokoko účes, šperky, chůze, šat tě uvádí vždy v nadšení a ples – Rci, odměníš ten chudý sonet dnes, jak lichotivě odměnila bys madrigal něžný ve Versaillech kdys? 28