Tou první bolestí jež kdysi padla v svět(J6m)
je otráveno do dnes lidstvo celé(J5f)
v tělískách drobných začla vzduchem chvět(J5m)
a do země se vpila ještě vřelé(J5f)
Člověk ji vdýchal hnízdila mu v těle(J5f)
kde našla půdu vzrostla v moře běd(J5m)
a prosytila hlínu země cele(J5f)
pak v plodech svých ji země vrací zpět(J5m)
Ta miasmata dávných utrpení(J5f)
my zdědili a vzdechem slzou rtem(J5m)
je množíme pro příští pokolení(J5f)
Bez konce bez cíle v zoufalém předurčení(J6f)
v svém vzduchu zkaženém ta otrávená zem(J6m)
jak hvězda proklatců se šine etherem(J6m)