SONETY Z VENKOVA VII.

Josef Svatopluk Machar

Rovina do šíře, rovina do dáli, v ní vísky s bílými chalupami, na krajích obzoru jako by splývaly ocean zeleně s oblohy končinami. Rozmary osudu mě v kraj ten zavály... Já chtěl psát hořké své epigramy na tu moc neznámou, jež los tak zoufalý všem dává, kdož dýší pod hvězdami... A zem ta leží zde v své tvůrčí síle, ve velké práci své... A já ji sledoval den za dnem činou, poctivou a věrnou. A v posled žil jsem s ní... A hořké cíle... smutný los lidstva... náš bědný svět i můj žal zdá se mi hříčkou být jen malichernou...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby