SONETY Z VENKOVA VII.

Josef Svatopluk Machar

SONETY Z VENKOVA
VII.
Rovina do šíře, rovina do dáli, v ní vísky s bílými chalupami, na krajích obzoru jako by splývaly ocean zeleně s oblohy končinami. Rozmary osudu mě v kraj ten zavály... Já chtěl psát hořké své epigramy na tu moc neznámou, jež los tak zoufalý všem dává, kdož dýší pod hvězdami... A zem ta leží zde v své tvůrčí síle, ve velké práci své... A já ji sledoval den za dnem činou, poctivou a věrnou. A v posled žil jsem s ní... A hořké cíle... smutný los lidstva... náš bědný svět i můj žal zdá se mi hříčkou být jen malichernou... 150

Kniha Čtyři knihy sonetů (in Macharovy spisy, svazek 5) (1938)
Autor Josef Svatopluk Machar