SONET O KULTURNÍM ČLOVĚKU

Josef Svatopluk Machar

Teď se svou kulturou a se svou poesií, a s plody přísných věd a velkých theorií, krev v žilách uvadlou a nervy strhané, v dny příští hledíme a strach nám mrazí šíji: Vzduch mrtvý leží kol: co odtud nastane? Ze země chvílemi vzdech těžký zavane. Čas bouřný valí se a mračna obzor kryjí. Co přijde, stihne nás sesláblé, bezbranné... Ach, dávný praot náš, jejž vzpomínáme stydně, jenž lesem polonah a nivou těkal klidně, jenž v pěsti třímal kyj, spal kdesi ve skrejši, jed’ maso syrové, ba teplou krev i píval, měl divý vlas i vous a zle se ve svět díval – ten praot barbarský byl přec jen šťastnější...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby