Dvojí láska.

Simeon Karel Macháček

Kdo si lásku světa svojí, Také k nebi povýšen, Hledě po své zemi jen V závrati se pádu bojí. Kdo se láskou nebe kojí, Do výsosti vytržen Vzhůru hledě z mraku ven Pevnou nohou pevně stojí.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

758. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večerní. (E. Antonowicz)
  2. LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá (František Jaroslav Kamenický)
  3. Kdo světem štván jak vichřice (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. 100. Dalnou všehomíru prostorou se (Eduard Just)
  5. 203. Tři geniové z oněch krajů, (Eduard Just)
  6. III. Kde jsi, dobo žádoucí, (Alexandr Balcárek)
  7. XLV. Slunko s vroucím zakocháním (Josef Uhlíř)
  8. 147. Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa? (František Sušil)
  9. Kamto letí andělové tito (František Sušil)
  10. Strážní andělé. (Václav Antonín Crha)