Jitka.

Simeon Karel Macháček

„Zastav, divý nevěrníče! Ty jsi Jitku zapomněl, Věčnou oddanost jí líče S věrnou láskou žert si měl. V jejím jméně já tu stojím, Zodpověď se mečem svojím!“ Tu se Lubor hrdě supí: Kdo mé kroky stavit smí, A mé zvolné skutky tupí? Odkrej se mi jízlivý, Kdo tak drze k půtce zoveš, Ve vlastní ať krvi ploveš! „Pohleď na štít, znám jest tobě, Nevěsty tvé bratr jsem, Z Prus já v pravé této době Navrátil se v českou zem; Proto spusť své hledí, pravím, Nech, ať Jitku hoře zbavím.“ A již Lubor v půtce běsné Na mládce svůj soptí hněv, Zbodne jej, ten k zemi klesne, Proudem se mu valí krev; Lubora však hrůza jímá, Trna přilbici mu snímá. Běda! zří, an oko hasne, Jenž ho ctilo nade svět; Slyší usta jindy spasné „Lubore,“ dít naposled; Jitka padla mečem jeho Mstíc a skončíc bolu svého!

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

571. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 19. Jiný byl mrav starých věků, (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  3. Společenské. (Karel Marie Drahotín Villani)
  4. Návrat. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Před bojem. (Matěj Pěvoslav Havelka)
  6. Loučení. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  7. Kyrysnická. (Karel Marie Drahotín Villani)
  8. DEJTE MI V RUKU BŘITKÝ MEČ! (František Šimeček)
  9. Kdo z ruky pustil meč?! (Augustin Eugen Mužík)
  10. MATČIN VLAS. (Jaroslav Vrchlický)