Smíření.

Simeon Karel Macháček

Smíření.
Zármutku se táže Radost: „Proč ty se mne straňuješ? Proč, by zpěv můj lahodivý Tebe uspal, zbraňuješ? Ruka moje vše, cos ranil, Mileráda zhojuje, A tvé srdce zkamenělé Proti mně tak bojuje!bojuje!“ Zármutek jí odpovídá; „Řeči tvé mou budí zlost. Nesměješ se ty mým želům, Nerušíš mou pokojnost? Jak tě vítají, mám jíti, S Bohem-lis kde dávala, Tam hned musím trní síti, Kams ty růže stlávala.“ 191 K oběma tu Láska praví: „Proč se, milí, hádáte? Dejte na mé naučení, Ať se k sobě řádáte: Zapomeňte dávných zporů, Počněte se ke mně znát: Radosti, tě učím plakat, Tebe, Zármutku, se smát.“ 192

Kniha Drobnější básně (1846)
Autor Simeon Karel Macháček