(Na jaře r. 1864.)

Jaroslav Martinec

(Na jaře r. 1864.)
I ptáče volně šveholí, když jaro zlíbá sady. Vždyť staré rány nebolí, a zpěvu volno všady. A probouzí se luh i háj, kde síla spjatá tlela, jen člověk, tvorstva všeho pán, je sluhou mdlého těla. Tak mizí vzácná hodina i těm, kdož k ní se hlásíhlásí, a každý jenom zpomíná na prchlé zlaté časy. – A slabě kmitá nadšení jak světlo na kahánku, když zpitý svět si ulehá po nočním kvasu k spánku. 23

Kniha Básně (1872)
Autor Jaroslav Martinec