X.
Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný
Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný
probudil z mrákot noci plaché stíny.
A jejich tužby se zas probudily
mohutné tak, jak druhdy velké byly.
I mnohý stesk přichází v zápětí,
zbuzený démon dávných století.
Tak vidím vás, vy děje světovládné,
co světlo ve tmách tonoucího světa.
A vidím sběř té zmije zlé a zrádné,
jež kalem zloby hnusné po vás metá.
Co bylo cností, nazývají hříchem,
ti prznitelé slavných pamětí.
Ba horším to, že pohrdavým smíchem
i obětnici v chrámě znesvětí.
33
Nezná ten lid své vlasti slavné děje,
jež druhdy světem všemohoucně vládly,
nezná, co hruď nám mladou rozechvěje,
když celý svět je zemdlený a zchřadlý.
Zná jenom lesk a zlata marnou pýchu,
a přítele, kdo větší zisk mu podá.
A kdy už klesá zdrcen tíhou hříchů,
i vzácnou čest i lidské jmeno prodá.
34