Otčina.

Jaroslav Martinec

Jsou širé v světě pustiny, kde jarem slunce nehřeje, kde ptáče nemá otčiny, ni kvítek rosy krůpěje. Však, kdyby taká pustá zem tvých dědů byla otčinou, tvou kolébkou, tvým odkazem – nezlíbal bys tu jedinou?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

459. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ptáče. (Vilém Ambrož)
  2. 237. Laskavost. (Jan Petr Jordan)
  3. Jaro na Závisti. (Rudolf Pokorný)
  4. FIALKA. (Karel Sabina)
  5. Ptáčata. (Eliška Krásnohorská)
  6. 101. Křidlaté semínko. (Jan Petr Jordan)
  7. 1. Z křoví do křovíčka (Josef Jaroslav Langer)
  8. U hrobu malé Cornelie, dcerušky přítele mého G. z L. (Adolf Heyduk)
  9. XXV. Slavíček. (Josef Hubert Tichý)
  10. 206. Samodostatečnost krásy. (Jan Petr Jordan)