I. Na Sioně, dcero slávy,

Jaroslav Martinec

I.
Na Sioně, dcero slávy,
Na Sioně, dcero slávy,
skví se stopy svatých run. Letmo nes tam ducha svého, tam svůj postav zlatý trůn.
Sion přestál bouři časů, jako pravda věků věk! Zažil zlobu – dočkal spásu – dočká snad i světa vděk! Hle Tvůj obraz, dcero slávy! I Tvé věnce opadly. Však, již v době, ve budoucí spása Tvá se zrcadlí! – [39]