IX. Tak divě vášeň burácí,

Jaroslav Martinec

IX.
Tak divě vášeň burácí, Tak divě vášeň burácí,
jak svět by chtěla zbořit. Však běda, on je mohútný a marné s ním se mořit! Tu síla lidska nevystačí, kde vášeň slepá skály páčí! Tu marně síla burácí a srdce žalem rozhárané z ran tisícerých krvácí! Jen bystrý duch, kdy s rozvahou se pojí, a v divokém se s bludy měří boji, jen bystrý duch, ten světa zvrátí kruh! Ten mocný duch, ten věčný, všemohoucí, je duch to náš, duch slávy nehynoucí, a v něm se zjevil světa tvůrce – Bůh! Vy nevěříte v sílu svou? Ó věřte, ona stačí! Jen když ji vůle napíná 49 a rozum cestu značí. A dovede-li bludů svět, to naše peklo zbořit, pak volně peruť rozepne a bude nebe tvořit! – 50

Kniha Mladému pokolení (1863)
Autor Jaroslav Martinec