ZNOVA!

Pavla Maternová

Když doberu se cestou až v konec nábřeží, ať na jih u Divadla, ať v sever pod věží, vždy, nežli kročím dále, zde obracím se zpět, já musím ještě jednou v ten obraz vnořit hled! Jak spojka v sebe sbírá paprsků světlý proud a v ohnisku svém klidném chce všecky sestřetnout, tak zrak můj, lačný Krásy a stále nesytý ten obraz v sebe tká si, jímž břeh zde ovitý. Vždy jenom obrys pouhý mi utkví v paměti, a obraz – pro mé touhy – pohádka pro děti: čím poslechnuta častěj, tím milejší je děj. Já k obrazu se vracím, chci znova vidět jej! Tam v jihu Petřín hrudí se zhřívá vypjatou, tká vršky jedlí v modro, a hradbu zubatou, teď košatý tvar lípy, osyky štíhlý teď a po temeni táhlém tu známou Hladnou zeď... Tam v konci kostelíček se tulí nebi blíž a s cimbuříčkem hrádek – z té dálky hračka spíš; a trofej nové doby, věž tenká z litiny – (má posměváčka dole: ten komín nad mlýny!) – Pak měkce lepou vlnou stráň splývá k Sionu, a nad Hlubokou cestou, kde vlna v překlonu, hle, Hradčany! Řad štítů z dob zašlých století, hrst paláců se skví tu v svých zahrad objetí: však nejvýš čelí Zámek jak drahý diadem, a lepé věže dómu jak zářné hroty v něm! – A svah se dále sklání vstříc nové zeleni, z níž střecha Belvederu se klidně temení... Pak ještě hlouček stromů, kde slunný dýchá Sad – a obraz končí Letnou, jsa patou k řece spjat. Znám z paměti ty rysy, ty libé útvary, k nimž nebes modř se mísí a řeky výpary v rám vzdušný pro ten obraz spatřený tisíckrát: leč chci jej vnímat znova, a znova musím stát! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

45. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Večer na věži. (Beneš Grünwald)
  4. Na Hostýně. (František Táborský)
  5. Noc. (Antonín Klášterský)
  6. DOMOV (Růžena Jesenská)
  7. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  8. JARO NA VYŠEHRADĚ. (Adolf Červinka)
  9. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  10. Obrazy. (Emanuel z Čenkova)