PRAVÝ ČECH.
Neskláněj nikdy šíji před cizím,
Národu jen a právu služ!
Tvých otcův hrdost hárej duchem tvým,
Žíj – umírej, jak pravý muž,
Ať slávu od stavěků zděděnou
Nezanecháš potomkům zprzněnou.
Nechť celý svět se sápe jako sup,
Od svého práva nikdy neodstup,
Zaň obětuj poslední vzdech –
Jak statný muž a pravý Čech!
Své vlasti slavné věrný syn, ji haj
Až do poslední krůpěje;
Boží ti vůlí v úděl dán ten kraj,
Toť jmění tvé, tvá naděje.
[94]
Tys v cizině jak člunek v moři hnán,
Jen mezi svými klidný najdeš stan;
Svých slavných předků slavný hlídej hrob,
A krásnou vlasť svou jarmu nepodrob.
Jí věnuj poslední svůj vzdech –
Jak statný muž a pravý Čech!
A na buben-li někdy udeří,
Za svatým táhni praporem,
A v českou statečnost kdo nevěří,
Ať zakusí na meči tvém.
Jen jednou prapor český strašně kles’,
K novému vítězství jej opět vznes,
Ne jako otrok pro zlato a dík,
Pro svobodu, jak boží bojovník;
Tak obětuj poslední vzdech –
Co statný muž a pravý Čech!
95