KOMINÍK.

Karel Mašek

Já ubohý kominík! Sotva vejdu na ulici, již mne stihá dětí křik; umouněnou mojí lící každá chůva straší dítě, jak jen plačky ozve se: „Kominík až uvidí tě, jistě si tě odnese!“ Líto je mi nastokrát, přede mnou že utíkáte, hrával bych si často rád s vámi, moje děti zlaté. Vždyť jsem jako lidé jiní, jak z vás mnohé nahlídlo a jen barva sazí činí ze mne černé strašidlo. Počkejte jen, dětičky, půjdu domů, smyju saze, zbělím náhle celičký, zvyknete si na mne snáze. Vždy i pod tou barvou černou dobré srdce slyšte bít, tvářností mou malichernou nedejte se ošálit.

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

95. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JOS. KUCHAŘ. (Karel Mašek)
  2. Zaklínač. (Ladislav Quis)
  3. NA ŠVESTKÁCH (Bohdan Kaminský)
  4. Tchoř. (Ladislav Quis)
  5. None (Viktor Dyk)
  6. Papouškovi. (Adolf Heyduk)
  7. PÍSEŇ O POLDI. (Adolf Červinka)
  8. V sousedství. (Bohuslav Čermák)
  9. PŘISTUP, SYNKU... (Josef Kalus)
  10. Tkadlečku, můj zlatý, teď tě chápu, (Josef Holý)