POSLEDNÍ POZDRAV.
Poslední chvíle až se ke mně schýlí,
ať šťastna je či ať je plna běd,
ať zmírám mlád, pln nadšení a síly
či omrzelý dlouhým vlekem let,
až uslyším své srdce volněj tlouci
a blízko uzřím Smrti chladný stín –
poslední pozdrav pošle z duše mroucí
jen Tobě, matko Praho, věrný syn!
Na klíně Tvém jsem narodil se k žití,
v něm zlaté štěstí dětské prožil jsem,
na srdci Tvém jsem počal myslit, sníti,
Tys probudila touhy v srdci mém,
z Tvých slavných stínů přišla Poesie
a léky lila duše do hlubinhlubin,
a proto každým dechem svojím žije
jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
[90]
Vše sílu k činům, jichž si touha žádá,
a k bojům, jež se s žitím svádějí,
jen z Tebe ssála moje léta mladá,
jen z Tebe květ mi pučel nadějí;
za duše klid i každý zásvit blaha,
za plody práce, odvahu i čin
své zbožné vzdává díky Tobě, drahá,
jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
A Tys mi byla láskyplnou matkou,
na jejíž ňadrech vždy jsem našel lék,
jež hojila mé žaly mluvou sladkou
a bludné duši přála útulekútulek,
když opouštěl jsem marných tužeb scestí.
A k Tobě chýlil hlavu tíhou vin,
šel svěřit smutek svůj i svoje štěstí
jen Tobě, matko Praho, věrný syn.
Ó hrdým jsem, Ty srdce naší země,
že jsem Tvým synem, slavná pramáti,
a ona láska teprv zhyne ve mně,
až náruč smrti kdys mne zachvátí.
Kéž pak mi přáno za Tě padnout v boji –
tu složiv hlavu na Tvůj svatý klínklín,
by s požehnáním vydech duši svoji
jen Tobě, matko Praho, věrný syn!
91