KUPTE, PÁNI!
Ó rodáci a bratři! Ejhle, nouze
a bída krutá dnes mne vrací k vám,
z mých mladých dnů mi málo zbylo pouze
a vše co zbylo dneska prodávám.
Mou duši znáte, že tak jindy nelká,
však dneska hrdosti se musí zříc...
dám lacino – vím, nabídka je velká –
své přesvědčení prodám – kdo dá víc?
Hle jak se rdím! Jak chatrné to zboží,
kdo koupí je? – Ó pane, slyšte mne,
jsem ochoten po celičký den boží
vám vypravovat věci příjemné,
vás vychválím a pomluvím vám soka
a novinek vám povím na tisíc,
za vlídný pohled, vlídný záblesk oka
své přesvědčení prodám – kdo dá víc?
[132]
Ó slečno krásná! Za váš úsměv jeden,
za jednu klamnou lásky naději,
chci býti vámi na provázku veden,
či jako medvěd skákat raději,
chci hračkou být, když rozmar váš tak velí,
či otrokem – jak káže vaše líc,
ó smilujte se – za váš pohled vřelý
své přesvědčení prodám – kdo dá víc?
Za nové směry umím lámat kopí
a za svůj náhled do krve se rvát,
svých soků špinit dobré jmeno, stopy –
redakce slavné! račtež pozor dát! –
je toho třeba na národa roli,
což pak se z toho nehodí vám nic?
Za trochu klamné slávy gloriolly
své přesvědčení prodám! Kdo dá víc?!
Ó slyšte, všecky politické strany –
vím, svatá vůle lidu s vámi je! –
na buben frásí dávno rozbouchaný
já umím tlouci nové árie
a všecky vaše protivníky skolí
mé nadšení, až k nebi hárajíc –
za kousek chleba se šňupečkem soli
své přesvědčení prodám; kdo dá víc?
133
Ó řiditelstva divadel i školy,
ó hlavy slavných obcí věhlasné,
ó poslancové, které lid si volí,
ó slyšte, než má síla pohasne,
ó lidu mužové a šlechto, kněží,
k vám volám úpěnlivě z plných plic,
že věru hlas mi dostačuje stěží:
své přesvědčení prodám, kdo dá víc!
Což nikdo nechce? Je to moje zboží
tak daremný a tak zbytečný tret,
že snad s ním ani pod to slunko boží
bych mezi lidi neměl přicházet?
Ó dřív než do musea vycpat je dám,
by stálo tam, všem příklad dávajíc,
svůj lkavý hlas přec ještě jednou zvedám:
Své přesvědčení prodám! Kdo dá víc?!!
134