SVATOPLUK ČECH.
DÍVČÍ HRA.
Na palouku v svěžím věnci květů
bujný se tam strojí rej:
děvče mladé, smích na kyprém retu
tančí, víly půvabněj’ –
v patách za ním při každičkém kroku
v tanci, mihu, přeletu i skoku
kocour černý jak zlý čaroděj.
Rozpoutaná, čupřinatá kštice
potem lne na čela sníh,
granátem žhou rozpálená líce
a přec s retů tryská smích,
smíchu slza blýská řásnou clonou,
uštváni jsou oba honbou onou,
ale neustává žádný z nich.
[11]
Dál se točí dívka vířným kruhem
vzduchem vlaje řasný šat,
v hbitém reji prchá před svým druhem,
jenž se za ní pouští v chvat,
jako motýl za ní těká v kolu
přes tulipán pestrý, přes violu,
přes peřestý, květinatý sad.
Tu se mihne přes žlutavou stezku
stínem hrdých platanů,
tu zas letí v mihotavém blesku
skrýt se ve stín altánu;
tu se kryje mezi máku stonky,
mezi růže, narcissy a zvonky
a za šedý mramor fontánu.
Bujná hra! Však také tak jsem hrával
za svých zašlých, mladých let,
za děvčaty na hon jsem se dával,
vzňal mne každý vnady květ,
leč to prchlo – se zimou když nyní
ve vlas slétlo stříbrotkané jíní,
kmetu za to jest se zastydět.
Těžce nyní noha v před se šine,
špatný podnikal bych hon,
12
místo zpěvů jásavých se line
z úst jen skřehotavý ton,
a když vtipem, satyrou chci blesknout –
jen po zašlém humoru lze stesknout,
a kdož ví, zda za co stával on!
Ty však, dívko, víři dál v tom reji,
prchej v sadu přes růže,
važ si doby mládí! Kouzlo její
v hře i žití pomůže;
ať tě kocour strasti za šat chytá,
honí tě a na tě léčky splítá –
přec tě nikdy chytit nemůže!
13