KAREL ČERVINKA.
KARBOLKA.
Teď ještě často dost se duše rozpomíná
na chvíle v špitále, kde byl jsem sláb a chor,
kde léky nosila nám sestra Kateřina
(já při tom vzpomínal na krásu rodných hor).
S ní novým proudem vál k nám zápach kyseliny
té známé karbolky, jíž prosycen byl vzduch,
jenž dusně tížil nás, že každý byl již líný
se skrání spečených si sehnat roje much.
Mně vždycky připadal ten karbolový zápach,
jenž dneska v vzpomínkách mi přece milý jest,
jak černý kocour náš – (já na ocas mu šláp, ach!
kdys doma) jenž jde s ní, ve bludišti všech cest.
[18]
A dobře vzpomínám si ještě chvíle oné,
když ona, odnesši svých léků kalíšky,
my rychle rozžehli jsme doutníky si vonné
a dýmem plašili ty stopy jeptišky.
19