FR. X. SVOBODA.
NÁLADA Z MINULÝCH LET.
Já čekal na tě zas v ulici známé,
kde u domů jde chodník studený,
zda náhodou se tu zas nesetkáme,
jak v uplynulé naší lásky dny,
tak čekal jsem na firmy domů hledě,
zda zase jednou spolu půjdeme –
ty’s jezdila však na posledním ledě
a rozbruslila při tom srdce mé!
Vím, zima je, však já již jaro vítal
a viděl jsem váš sad a tebe v něm,
jak kocour hravý za šaty tě chytal,
tys chodila tam s bílým kloboučkem.
Zas viděl jsem tvé šaty světlehnědé
a nový, červený tvůj parasol,
hle, za tebou zas běží kotě šedé,
a srdce moje sevřel starý bol.
[72]
Ty utíkáš, on za tebou však běží,
přec ale nemůže tě zachytit,
ó utíkej, mé oko tebe střeží,
v mé náručí tě čeká sladký klid.
Ty prchneš osudu, který tě honí
a poznáš světa liché mámení,
pak hlava tvá se na má prsa skloní
a budem slavit tiché smíření.
73