Čas mění lid, ale lid dělá časy.

Čas mění lid, ale lid dělá časy.
„Čas je půda, na níž květe Símě v brázdy její vseté.“ F. Rubeš.
Nahlížeje v časy historie české, Vidím zlaté, vidím stříbrné, Železné pak – a to všecko hezké – Nyní ale, hrozivá to zóře! Přijdou z olova a z papíru, ó hoře! Což je dělat, aby čas ten zlatý Zpátky dal se zavolati, Aby cesta vzhůru celá Dělati se nemusela? – Tu je dobrá rada drahá! – Hezky zvolna; čas chce času, Však ono se dál to podá! Ahá! Již to máme! Kollár zpěvný mudřec náš, [17] Klíč tajemství našel okem zhledným, On ten zázrak učí řádkem jedným; Poslouchejte, Um sbírejte, Všichní sem, Mlad i stár, Jen řádkem Nás Kollár Naučí nás z papírových Zlatých časů získat nových, Předkové v nichž naší žili, Peruna když s Slávou ctili: „Slavme slavně slávu Slavóv slavných!“ Celou tedy Slavii, A v ní naší Čechii, S celým tělem, Srdcem, s čelem OkráslovatOkrášlovat musíme, Síti chcem-li k lepším časům símě; A to medle ne jen slovy pouhými, Nobrž skutky činnými! Vůle pří necelku ochabuje, Síla nespolčená ulevuje; 18 Paprysek když jednotlivý hřeje, Žhoucí zápal v kolu jiných leje; Co znemůže jednotlivec v samotě, Nedokáže národ tížen v klopotě! Nebo je snad hlava celé tělo!? Když tě bolí, zavaž čelo, Nezastuď však ruce, nohy, Nezapomeň jako mnohý, Že žaludek chce mít půst, Když má hlavě zdravo zrůst! – Blaho, sláva hlavě Zrůstá v těla blahu, slávě! Dá-li žaludku se víc než sluší, Zemdlí tělo, splízní duši; V tuku jarost mužná hubne, Žaludkem, jenž jest mi: sobství zhúbné! Neb kde strana jedna druhou zlostně hněte, Tu nižádné z obou prospěch nevykvěte, Obé zvolna slabnou, Seslabnuvše chřadnou, Chřadnouce pak umdlévají, Vadnou, schnou, až opadají. – 19 Když však pěst ve pěsti bratra dlela, Strana stranu v uctivosti měla, Jedna mysl byla někdy mysl všech, Nevznikl tu v moci mocný Čech!? Vznik žádá sílu, ta moc, Tu dá všem jen všech pomoc! Ale jdem ku naší věci zas: Kdy se tedy vrátí onen zlatý čas, Čím budeme mocí bratrův sesílení? Zlatem, zbraní Angličanskou? Zlaté časy zlatem hledá pošílený. – Lstí snad dykou Karušanskou?2) Lest leze strachem, strach straží lest, Ostrážený strachem pádu jistý jest. – Tedy bojem pěstí Otakarskou? Nechci sledovati chybu pomaďarskou. – Bůh dal býku sílu rohů, Rychlou jelenovi nohu, Člověkovi rozum, řeč; Aby býkům zbraní síla, Jelenovi rýchlost byla, A člověku rozum meč! – Tímto mečem mluva vládne, K vítězství jej vede čas, 20 Těla mocnost každá padne, Pravdy žije v řeči hlas. – Až nám věčnost Tu všem vrátí, Budem míti zas věk zlatý! Slávy věk to zlato časův věčné, Rez, jenž nesní nasilí nevděčné, Ráno, nímž všech Slávóv blaho vznikne, Člověk člověčnosti vidinou vynikne,3) Bratrův snahou vzešlý světla den, Jenž vytrhne syny z vazeb noci ven, Syny octůotců slavně v Slávy slávě slavných, Budoucí osvěty světlem světu světlých, Světlem pravdy Slávy, jenž se z tmava ven Dere svorem k světu; mysl vzhůru! den! DenDen, basníci! Nechte noční lásky snění, Vzneste světlem světu osvícené pění, Pění duchem pravdy Slavóv blahem hlasné, V níchž by člověčenstvím skvěl se Slavjan jasně!! 21 Vysvětlivky. Anmerkungen.
[41] 1) „Wissen (pravda) ist Macht.“ W. Canning. – „Die richtige Einsicht ist die beste Garantie gegen jede Macht, nur darf sie nicht selber eine Macht bilden, sondern durch Wahrheit wirken; denn die Wahrheit (pravda) macht sich Bahnen unter den Menschen, und sobald sie die Mehrheit für sich hat, dringt sie überall durch, herrscht so im Staate, und selbst die Regierung dient Ihr!“ Exner. 2) Karuša; Kara Mustafa u Srbův. 3) Pozorujíce postupy národního vzdělání od časův nejdavnejšíchnejdavnějších až na naše, čtvero stupni rozeznati nelze není: a. Vzdělání duchem Božství v Bohu (Divinität); doba Hebreův, Hindův a. t. d. – l’age theocratique. b. Vzdělání duchem člověčství v Bohu (Objectivität); doba Řekův a Římanův – l’age heroique. c. Vzdělání duchem božství v člověku (Subjectivität); doba Germanských a Románských národův – l’age philosophique. d. Vzdělání duchem člověčství v člověku (Humanität = člověčnost); doba vzdělanívzdělání duchem tímto ještě nepanovala, a čeká příštím [43] věkem na člověka, mnohými jsouc již předtušena, soudíme a dokládáme se: Doba vzdělanosti Slovanského národu – l’age humaine. Dostane-li se nám času a síly, pokusíme se co nevidět o věci té šíř a důvodně promluviti, zatím ale klademe sem jakožto chvalozpěv této blažené doby následující slovozpyptnou báseň, první (na str. 19) doplňující:
Slovan a Slavjan.
„Na začátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Jan I, I.
Syni otce Slova! Děti matky Slávy! Svět (svit) osvěty světa Chrámy na Vás staví!
Neboť původu jstejste, Co všem život dalo, Z ničehož před věky Světy vyvolalo. –
Slovem vzešlo světlo, Svět ním život dostal, V člověka duch vstoupil, Slovan z něho povstal!
Ai když Slovem světlo Dřív vzešlo než světy; Národe můj Slova! Nejprv hleď osvěty!
44 Tou se mocně vzneseš V chrám ten matky Slávy, Synové v němž Slova Věk v Slavjanství tráví!!
E: av; 2004 45