Milý Vácslave!

František Ladislav Menhard Litoměřický

Milý Vácslave!
Příjmi na důkaz mé lásky skromné tyto verše moje a nechť vždy mi nakloněno zůstane i srdce Tvoje. Duše naše, srdce naše – láska k umění je pojí a když lidé, „svět“, ji zraní, láska k umění je zhojí. Bojím se jen – an již často rarach leckdes lecos změnil – abys se mi, než Tě řádky tyto dojdou – neoženil! [4] TRNY A TRNKY.
[5] Paní Kritice. slyšelslyšel, že prý šeredné, špičaté, ostré zuby máš – ó prosím: raděj záda mi – jen zuby své mi neokaž! [6]