Já nazýval ji andělem

František Ladislav Menhard Litoměřický

Já nazýval ji andělem a věřil v její ctnosti, a rovnal jsem ji k lilii, symbolu nevinnosti. Já doufal jejím po boku, že dojdu blaha všeho – však skutečnost mne vyhnala ven z ráje – domnělého. Květ víry v ni, květ naděje, květ lásky – všechny svadly. Ach, vždyť jsem na to nevzpomněl, že můž’ být anděl – padlý!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

710. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  2. Proč hvězdy padají? (Václav Antonín Crha)
  3. DVĚ HOLUBICE. (Ludvík Lošťák)
  4. Stesk. (Anna Vlastimila Růžičková)
  5. 206. Milená hvězda mi vzplanula (Eduard Just)
  6. 1. Kdož mi klidné doby vrátí, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. LX. Když po práci hledám lože, (Josef Uhlíř)
  8. 204. Kdybych byl nyní čaroděj (Eduard Just)
  9. Kytka. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. DĚTEM (Adolf Heyduk)