Březnový sníh.

Xaver Menhard Litoměřický

Tak vroucně toužila zbavit se pih, by tvář její byla zas ladná – leč z vodiček, tinktur, jichž užila žel, účinek neměla žádná! Tu slyšela jednou od družek svých a ony to za pravdu měly – : Kdo březnovým sněhem se umyje, že líce nad úběl mu zbělí. A sněhu když v březnu se dočkala, jenž napadl v noční době, tu ráno, za šera, hrst nabrala a třela si tvářičky obě. Pak při světle v zrcadlo nahlédla – a leknutím ztrnula celá: ó, hrůza! – vždyť z lesknoucího se skla jí – mouřenínka vstříc zřela! „Jaks mohla být jen takhle spozdilou?“ dí matka, a smích jí až hází, „toť bláznovství pražským sněhem se mýt: ten ve chvilce plný je sazí!“

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

96. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALÁDA O HODINÁCH. (Antonín Klášterský)
  2. 545. V levo blučí vysoká jak věže (Jan Kollár)
  3. IX. KANÁR. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POESIE A KRITIKA. (Antonín Klášterský)
  5. XII. BALLADA O MÉM TAM-TAM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VIDÍM JI, VIDÍM CELIČKOU... (Zikmund Winter)
  7. STOPA. (František Soldan)
  8. Oř nezkrocený, běhoun ušlechtilý ( H. Uden)
  9. Od dětství věd vyssál záplavu, (Josef Holý)
  10. Amfora. (Jaroslav Vrchlický)