Za Jos. V. Fričem.
(Památce otcovského přítele.)
Když mužů nejvíc třeba nám,
Tys odešel – vlasť opustil...
Bys reakce tmu nezřel vícvíc,
snad ve tmu hrobu Jsi se skryl?...
A přítel jako nepřítel
svůj soud o Tobě vyslovil:
„Byl mužem sice statečným,
však příliš ideálním byl.“ – – –
Moh’s v teplém sedět úřadě
a blaho míti za podíl,
žít v pohodlí a zbohatnout,
snad řád i získat – mnohých cíl...
Tys ale vším tím pohrdl
a vlasti život zasvětil,
a trpěl, strádal, pracoval,
by národ český šťasten byl.
155
Tys za svobodu krvácel
a jako lev se chrabře bil
za volnosť vlasti, národa
bys práva svatá obhájil.
Nač s nadšením však bojovat,
nač trpět, velký hledat cíl?
když s příhanou pak řekne se:
„On příliš ideálním byl!“
Proč nestal Jsi se šosákem,
na vlastní prospěch nemyslil?
cit nezapřel, česť neprodal
a v bláto nestrh’, co Jsi ctil?
Tak Jsi si místo titulů
korunu z trní vydobyl,
co chudý zemřels literát,
žes „příliš ideálním“ byl...
156