XVIII Zapadá slunce za horu

Emanuel Miřiovský

Zapadá slunce za horu a vrchy v dálce zlatí, pomodli se, mé děvčátko, jak činívali svatí. Já nechci, pane, svatou být, však modliti se budu, aby mne pánbůh zachránil od bolesti a trudu. Zapadá slunce za lesy a břízy zlatem šatí, pomodli se, mé děvčátko, jak činívali svatí. Já nechci, pane, svatou být, však modliti se budu, aby mne pánbůh zachránil od hříchů, ode bludů. Zapadlo slunce za kraje a zrůměnilo nebe, pomodli se, mé děvčátko, za milého a sebe. Ač nechci, pane, svatou být, přec pomodlím se tiše, aby mně pánbůh hocha dal, po němž má touha dýše. A k otčenáši jiné dva a zdrávas ještě k tomu – – Hle, noc je, milé děvčátko, už pospěš sobě domů.

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

97. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sňatek. (Ervín Špindler)
  2. SVATÁ MARIA! (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Písně milostné. (Bohuslav Čermák)
  4. Znělky. (Emanuel Züngel)
  5. Modlitba. (Alois Škampa)
  6. SLOVO TĚLEM UČINĚNO (Xaver Dvořák)
  7. SV. TEREZIČKA (Xaver Dvořák)
  8. 22. Ten tmavý vlas a pod ním snivé oko, (Josef Kuchař)
  9. XVI. Na lůžku leží ubohá má milá. (Adolf Heyduk)
  10. 18. Babičce. (Josef Uhlíř)