O samotě.

Emanuel Miřiovský

Vychá slunce Tryskem od obzoru(J5f) se buj ženou oři Apollina(J5f) jenž svět pršky v chomáč lesk spí(J5f) a nachem bar vynavou horu(J5f) v dol na kyp se louky mlha tlačí(J5f) jak jem vlákna šedých pavučin(J5m) za stínem druž u se stín(J5m) a tu tam z houštin zazní hudba ptačí(J5f) pěnkavin ševel na třesoucím stonku(J5f) a vrabčí hvizdot kolem žitných kla(J5f) Slyš Za pahorkem ran tikot zvon(J5f) teď hlá lidem štěs dne i spásu(J5f) modlitbu tichou šepce lidský ret(J5m) a jenž si odpočíval se k ži vra svět(J6m) Jdu cestou zvolna bubla kol stružky(J5f) jež vytryskla teď z hráze rybka(J5m) na jejím břehu měk na podušky(J5f) se voda tlačí pak zas zani(J5m) nesmělou řečí tiše pod mechem(J5m) doží k sluchu čločímu sem(J5m) Jdu cestou le Průvodcem mi stružka(J5f) a je vlna jedi družka(J5f) Jdu smuten cestou Ne nikde le(J5f) a nikde chýšky po níž ruč si(J5f) by rozpjala se v tuž ušlechti(J5f) a nikde domova kde moje ra(J5f) by ustlala si lože pro mdlou duši(J5f) Jdu smuten cestou Nohy sotva kluší(J5f) a potok se mi hle ztratil z očí(J5f) jen vlh mech mi stopou cesty klam(J5f) avšak i ten se tra do klokoči(J5f) a samoty dech vrouc še na mne(J5f) Jsem sám slasti nikdy netuše(J5f) když člověk s duší svou svůj vlast svět(J5m) si sta krášlí brány k nebi klene(J5f) a zase v ssutiny je zpět(J5m) když člověk vlastním tvůrcem bohem so(J5f) i ďáblem roveň v té les tiši(J5f) když zem i padlým ve poro(J5f) jenž ston svých prsou i svůj sot slyší(J5f) Tím nem dnešním svět se probudil(J5m) a jeho tepna bujným bije chvatem(J5f) tice tužeb ří v něm a sil(J5m) a meče zvo v boji lidstva svatém(J5f) Však tento malič můj svět v mé duši(J5f) kol le se tryskem očí(J5m) jej si a meče neporuší(J5f) a z rány krev jej nikdy nesmáčí(J5m) Mír mír to v prsou mojich zní(J4m) a veleb hlas v nitro moje vni(J5f) jak seň slávy v ucho bojovka(J5f) Již slunce vyšlo Jeho zář se skví(J5m) nad luzným krajem jako žha květ(J5m) zas v hud ptačí tonou ratolesti(J5f) šepotem klidu můj se chvěje ret(J5m) a moji brvu kro slza štěs(J5f)

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

480. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vánek. (Julius Alois Koráb)
  2. SKALÁM PRACHOVSKÝM. (Irma Geisslová)
  3. IV. NAD POTOKEM. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NECTAVSKÉ ÚDOLÍ. (Stanislav Popelka)
  5. JITRO. (Jan Červenka)
  6. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  7. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  8. Vzduch zaznívá ptačím zvukem. (Adolf Heyduk)
  9. TICHO. (Karel Červinka)
  10. Pod kvetoucím stromem. (Jaroslav Vrchlický)