PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře.

Emanuel Miřiovský

Tisíckrát blažen rod jemuž přáno(J5f) ve chvílích útrapy a běd a žele(J5f) kdy v temném děsnu všecka naděj mi(J5f) že z noci zas jednou bude no(J5f) kdy posled kus duše žije v těle(J5f) a k srdci svévol se dere ruka ci(J6f) tisíckrát blažen rod jemuž přáno(J5f) v hloub minula své ponořiti zraky(J5f) zříť předkův slávu jejich moc i lu(J5f) i lesk světla meč rozže mraky(J6f) anla vzkříše jenž vstá nad mohylu(J6f) Ten kaž čin jejž předkův zděla ruka(J5f) hned tice ho jemu muka(J5f) a stál li dřív tu skles na duchu(J5m) již k nomu se bu rozruchu(J5m) V to skvost vzponek svých panorama(J5f) náš rod stopil oko v u(J5f) a žízniv mrtev život v sebe ssál(J5m) tu před něj kladlo se to vel drama(J5f) od žáru Husova ku lipanské pláni(J6f) a v kouři bitev otec Žižka stál(J5m) Dým za hranice přes Alpská se sedla(J5f) zašel buj na ty čes hory(J5f) a sotva zasáh sosen Šumavy(J5m) již v ste ruce pomsta meče vedla(J5f) by bránily nás mrz od pokory(J5f) a vedly v sladkou ruč oslavy(J5m) Štít o štít zvonil palcát vzduchem val(J5f) a sudlice se švar tříštily(J5m) a než den pouť svou opět dokoval(J5f) již chvalozpěv zněl v večer uny(J5m) Noc táhne krajem sen všem oči sví(J5f) jen sle vůdce hlavu ve dlani(J5m) v temnotu noč šepce v du(J5m) že rod poha ješ neu(J6f) A když se no rozebřesklo znovu(J5f) a zaplanul kraj žárným chodem(J5m) dík vojska bral se k modru nebes krovu(J5f) a dav se pohnul novým pochodem(J5m) Jak hyb pevnosť hradba vozo(J5m) a v před i na zad Taboritské řady(J5f) co jiskry oči prsa kovo(J5m) a nadše co buj orel mla(J5f) v čele voje volným krokem cvá(J5f) bezpeč a na něm vůdce sle(J5f) on ten v nějž vtělila se ona neskona(J6f) myšlenka lásky volnosti a slávy(J5f) s tou gloriolou kolem dra hlavy(J5f) v němž je naše v obraz velkole(J5f) se rozřadily těžko poti(J5f) zda k hrůze ce čili k obdivu(J5m) V něm stvořen rod ku ži a by(J5f) jím na ky staven na živu(J5m) on čes slávy stal se makem(J5m) tím znakem odlevy a uvolně(J5f) tím znakem naje a zachrá(J5f) Nechť další kresba mohutných těch (J5f) již sama stoupne před vás čes ti(J5f) jeť slabo slovo sláb je raz zpěvu(J5f) a na dno srdce ani nedole(J5f) Již mno přešlo zasmuši to(J5f) přes rajské luhy rod ze to(J5f) dnů jasných lo sotva rozbřesklo se(J5f) slučko nad nás v probuze rose(J5f) již mrak se blížil zastřel Horu lou(J5f) a no pokryl domovinku milou(J5f) déšť sl padal na tvář toho lidu(J5f) jenž nerov boj vedl s osudem(J5m) a trli nesl strasť i du(J5f) a směchy i pouta otroc(J5m) když mena nám slova proroc(J5m) že byli jsme a ce nebudem(J5m) A přece jsme jsme minulos živi(J5f) a z ní krev novou ssajem k životu(J5m) z té vel pís minula zpěv onen tkli(J6f) doží ku srdci nám v jarém tlukotu(J6m) z té ře minulosti slunce naje(J6m) kolem rtů našich úsměv rozleje(J5m) v ňadru chví se pocit miloslad(J5f) a vděčnos jej lidská mluva zove(J5f) spouny jsou ti k prsoum matky(J5f) a ku svým předkům vděč rodo(J5f) I my dnes dluh svůj opláme dáv(J5f) dosť poz sic leč s vděkem stej vřelým(J5f) se srdcem nadšeným a čistým celým(J5f) A tu kde str k výši bor slav(J5f) ta prv obec v dobách českých kvě(J5f) krvavých ovšem ale plamenných(J5m) to místo reka Trocnovského kocha(J6m) zde nechať duch náš rozepne se k letu(J5f) do končin idea žených(J5m) a k novým činům slávy rozvane(J5m) Zde na kterou slá svě(J5f) tu mou přísahu kaž šepce z nás(J6m) žeť jedi jsme matky vlasti ti(J5f) že lásku Taboritův me za odkaz(J6m) a milujeme se tím čistým pláním(J5f) jímž kaž rod chráněn před skoním(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 5
Celkem veršů: 98
Jamb: 98 (100 %)