Má poesie.

Otakar Mokrý

Má poesie.
Nevěsta sličná – mladá poesie – mi v mrtvém ňádru sladce zdřímnula, balvanu tíha – žití chmura tmavá jí snivá víčka pevně přimknula. Já k prsům kloním hlavu zamyšlenou, jak ten, jenž všecko dávno oplakal, mne bolí nitro bez vášně a zpěvu a bez ohlasu – lůno němých skal. 62 Já marně skrápím vlahou slzou oka myšlének mrtvých odekvetlý sad, ten němý klid, to svaté ticho hrobu se v píseň sladkou nechce rozehřát. Až s hlavy osten trnový se smekne a mně tak bude k skonu nejlépe, nevěsta švarná v pozdním procítání snad růžným prstem v balvan zaklepe.

Kniha Básně (1883)
Autor Otakar Mokrý