Po nemoci.

Josef Krasoslav Chmelenský

Po nemoci.
Zase života mi rdí se ráno? Nehlučí Kocyt mně vlnou svou? Zase, Jehova! mně mocnost Tvou V prachu obdivovat přáno? Zas mi přírody třpytíš se bráno? Nažíš krásu s pravdou snoubenou? Rajská slast proráží duši mou, Jibych cítil – nebem zdraví dáno. – Krásný svět je! – Psyche vznáší znova K Tvorci se, chtíc jemu vděky clít, Chce – než schází k modlitbě jí slova. Třeba slov, kde Otec vševědoucí? Mokré oko – jeho slávy cit Jest Mu jistě modlitbou převroucí. 9