Růže.

Josef Krasoslav Chmelenský

Růže.
Bol truchlotěsný vadne, Tvář krášlí růměnec: Když pěje dívce ladné – Ctnou píseň mládenec. Kytaru miloladí, Kytaru všemilou; Jí z vydutin vyvádí Zvuk rukou umělou. A když o lásce zpívá, Hlas výše vyniká, Mráz libý ho prolívá, Řeč se mu zajíká. 48 I ona oči sklopí, Chtíc rajskou slzu skrýt, Ní růži v ňadrech skropí – Kýž možná růží být. Když strun se zvuk zpovolna Ve vzduchu potrácí, A blahost obapolná Řeč citu navrací: Tu pěvci dótklivému Svou děku panna vzdá, A za odplatu jemu – Z svých ňader růži dá. 49