Ke jmeninám.
Co pak já, Adelíno! Tobě
Mám dnes k Tvým jmenovinám přát?
Nadarmo hlavu lámu sobě –
Ach, nic mi nechce napadat!
A co? – Chtělbych ti přáti zdraví stálost –
Ty nemáš kdy nemocná být;
Neb radost všude, ale žalost –
Ve ctnosti byt nemůže mít.
Chtělbych Ti Perú sklady přáti,
Šat stkvostný, perlebych Ti přál, –
Ó, Tebe zdobí sprosté šaty
Víc nežli jinou zlata svál.
Přálbych, by po Tvém milém boku
Vzdy spokojenost kráčela –
Ta si v tvém modrojasném oku
Hned z mládi stánek stavěla.
65
Přálbych Ti ve všem požehnání –
Při Tobě to věc zbytečná;
Neb dobrota bez všeho přání
Se vezdy sama žehnává.
Přálbych edénské kralování,
A Cherubínů blaženost –
A – nechme takého želání,
Na to za sto let času dost.
Ach! Nic nemohu Tobě příti? –
Předc jedno, Adelíno má!
HleďHleď, jako jsi dnes, vezdy býti,
Víc přítel věrný nežádá.
Tak málo, cobych přál TiTi, vidím –
Než tím vícvíc, cobych přál si sám;
Víš co? – Veřejně říc’ se stydím,
Až někdy Ti to pošeptám.
66