Ludvíce.

Josef Krasoslav Chmelenský

O lásce když Ludvíko zpíváš, Petrarky Lauru myslím zřít; Milosti touhu v ňadra vlíváš; Na odpor jak Ti těžko být! Cit bezejmenný mne blažívá, Celým se rozlívá tělem, A ve mně žádost tu plodívá: – Kýž jsem Ti víc než přítelem! Ale když – ó té slasti spasné – Pěním chválíváš přátelství, A ním oko Tvé modrojasné Roznícené slzou se stkví: Myslím, že Fébova zní lyra, Neb že stojím před anjelem, A prosba na rtou mých umírá: – Kýž jsem jenom Tvým přítelem! Laditi chci dnes harfu sobě, Ladit hlasem liboznělým, A první píseň mou se Tobě Podat přátelskou osmělím; Pak bohyní ať líce zblednou Ve rouše ve stříbrobělém, Když uslyším z Tvých ust jen jednou: Mládenče! Tys mým přítelem.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

86. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁTELSTVÍ (Stanislav Popelka)
  2. NESMÍRNÁ DÁLKA (Růžena Jesenská)
  3. K Milence. (Gustav Pfleger Moravský)
  4. XXIII. Když’s ponejprv ty zapěla (Gustav Pfleger Moravský)
  5. XXXIII. Marji. (Gustav Pfleger Moravský)
  6. XV. Ach! ty srdce přežádoucí, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. LVIII. Ba ještě na to vzpomínám, (Jan Duchoslav Panýrek)
  8. VZDORNÁ LYRA. (Josef Václav Frič)
  9. XLV. I tvá, hudbo! mému sluchu (František Ladislav Čelakovský)
  10. I. Odpusť mi, pěvče přesladko mluvící, (Gustav Pfleger Moravský)