PŘÁTELSTVÍ

Stanislav Popelka

Ne krásy vděk, jenž zdobí Tvoje čelo, ni vnada mámivá nepoutá mne k Tobě. Proč rád tě vídám, to v písních sterých znělo, to není srdce – tím to nezachvělo – toť plamen přátelství je čistý, jenž uhasíná v hrobě. Vyslovit správně se to družko nedá, to dá se přítelko má cítit pouze, jest osudem již rád, že člověk hledá co duši jeho ze všednosti zvedá a rád že snívá – v marné třeba touze. Věř mi, že často povzdech se rtů slétl, když zřel jsem, jak rámě Tě svírá jiné, však pomyslil jsem, ač mne bol ten hnětl: „Vždyť pro mne květ vonný nevykvetl a vášeň vzniklá tak jako sen mine.“ Tvé milé oko divné kouzlo mně zdá se vždy, že číst v Tvé duši lze mi. Ty klenot máš, jenž zve se upřímností, to lidem druhu mého k úctě dosti, vždyť mám tak málo přátel na té zemi!

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

138. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NESMÍRNÁ DÁLKA (Růžena Jesenská)
  2. V touze. (Rudolf Pokorný)
  3. Ludvíce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  4. K čtenářům. (Gustav Pfleger Moravský)
  5. XXVII. Neb ani lásky těcha v srdci mroucím (Gustav Pfleger Moravský)
  6. A ... (Gustav Pfleger Moravský)
  7. ZLOMKY Z DENNÍKU. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Vykoupení. (Augustin Eugen Mužík)
  9. XV. Ach! ty srdce přežádoucí, (Gustav Pfleger Moravský)
  10. None (Gustav Pfleger Moravský)