Píseň na ledu.
Na led vesele si popilte, ó bratří!
Neb stříbrný již Vltavu kryje most;
Na led! nebo tak se ve zimě to patří,
Led zas brzi uplyne nám i radost.
Což dráha nedá vnady vám ledu hladká?
VěřímVěřím, že lahodně do ust plyne med,
I známo mi jest, že hubinka je sladká –
Než vnadněji rýti nohou v letu led.
Na led! – Nuž opusťte teplé chutě síně,
Tam nechte se hřít u kamen žen a děv;
Zanechte jiným tam okřáti při víně,
O, nám na ledu hraje bujněji krev.
Než kdož jako já v studeném bytu dlívá,
Kde mráz a zima stromy v okna sejí;
Pospěj si na led, neb on oudy zahřívá –
A tam se topí beze dřev rychleji.
128
Na led, komu děvče přeje v světě ladné,
Posaď ho na sáňky a pak hbitě jeď;
Kluzkém na zrcadle děva proč upadne?
O jistě vyjít že bojí se na led. –
Na led vesele si popilte, ó bratří!
Neb stříbrný již Vltavu kryje most.
Na led! Nebo tak se ve zimě to patří;
Led zas brzi uplyne, nám i radost.
129