Loučení.
Jako: Jichav kozak za Dunaii etc.
Slavoj a Vlasta.
Slavoj.
S Bohem! Lepá Vlasto moje,
Polnice mne volá v boje,
Mezi nepřátelské roje,
V lítou musím seč.
Již můj běloň nedočkavě
Osedlaný hrabe v trávě,
Dychtě nesti mne ku slávě,
Připni k bedrům meč!
Vlasta.
Tedy předce klam to není,
V smrti náruč jest tvé spění,
Ach! kde najdu zotavení? –
S tebou odchází.
156
Zůstaň u mne, hochu milý!
Odhoď zbraň, neb na mne cílí;
Patři, jak tvá Vlasta kvílí,
Neopouštěj jí.
Slavoj.
Zasloužilbych Čechem býti,
Kdybych, vlast když hoře cítí,
Nechtěl krev pro ni vyliti?
Vlasto spanilá!
Jakby bylo mé děvence,
Kdyžby chrabré pro mládence
České dívky vily věnce –
Vlasta nevila?
Vlasta.
Jdi, neb nedáš bránit sobě;
Vrať se ale v šťastné době,
Naproti chci krásný tobě
Věnec z myrty nest;
Nepřijdešli – svého bludu
Pykajíc, se oddám trudu,
Pro se hrobní věnec budu
Z rozmariny plest.
157