Ludovíka.

Josef Krasoslav Chmelenský

Ludovíka.
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Když vše vedro praží, a kytky vadnou, Skot jarý v potocích napájí pastýř: Žížeň i mne nutí k toku – v něm Tě zřím, Ludovíko! Když se Luna kolébá stříbrolíčná Vltavských ve vlnách šumem čeřících: Tvůj se útvor i tam zableskne ladný, Ludovíko! Když Morfevs unylé oči mně klíží, Hejno snů letavých mne dle zahrává: Tvé vtkané je ve každém jméno krásné, Ludovíko! 193